V pondělí nádherný slunečný den - zkouška. Ve sváteční, kouzelně slunečnou středu, celý den soustředění. V páteční vlahý teplý podvečer, kdy jakéhosi ptáka hlas skoro k lásky času zval, bylo natáčení. Vzorovým babím létem předznamenanou celou sobotu natáčení opět... V jednom týdnu se toho někdy semele prostě více - a takový byl tedy zase jeden týden sborového zpívání členů Chorusu, pány dirigenty nevyjímaje!

CéDéčko je vážná věc, a nic není zadarmo. Téměř obřadně nastupovali po dva dny pěvci (až na sympatické recidivisty téměř všichni ukázněně) do téměř posvátných prostor studia českého rozhlasu Ostrava. Dirigentům neunikne fakt nic. A s režisérem je to ještě horší! - Každý sám, a nakonec všichni dohromady, slyší snad úplně všechno! Některé skladby jsme pro jejich náročnost chtěli vzdát, a několikrát jsme tak dokonce i učinili. Pokoušeli jsme se však o ně znovu. A ještě jednou! A znovu byly odloženy ad acta. Nejde to... Ale všichni věděli, že by byla škoda je na nahrávce nemít!

Dirigenti měli přes noc poradu, nejspíš každý sám se sebou. A ráno se šlo na věc znovu. Bez velkého vysvětlování byly dány tóny ke skladbě, kterou už všichni považovali za ztracenou. „My to dáme!", řekl dirigent, a sboristé, aniž by měli čas říci cokoliv (ono je to mnohdy nejlepší), zpívali Mozartovu Malou noční, a pak další a další z těch nesnadných. Která skladba je vlastně jednoduchá!?

Lumír prosebnýma očima a mistrovskými gesty vedl otcovsky naše hlasy v neúnavné trpělivosti a v napětí na výsledek. Honza se musel více než často silně ovládat, aby nás všechny nemusel „vlídně" vybídnout k definitivnímu opuštění studia. Zabrat musí všichni. A ono je opravdu těžké přimět třicet lidí, kdy by všichni měli zpívat stejně, ale samozřejmě každý zpívá jinak, k tomu, aby režie nakonec shora sdělila to kýžené: „Děkuji, máme to!... Co tam máte dál?!"

A když Lumír, na jeho standard až nezvykle energicky, a dokonce „na červenou" vpadl do studia, aby nám s rozzářenou tváří sdělil: „Je to dobré. Děkuji. CéDéčko bude!", všem se opravdu krásně ulevilo.

Honza si jistě ke sklenici vína zapálil večer sváteční doutník, a ve své, při jeho mládí vyzrálé pohodě, jistě na nás chystá na pozítří nějaké „překvapení". Všichni se tak společně zase těšíme na příští sborové zpívání. Takže - žádná pauza. Zkouška bude samozřejmě hned v pondělí!

Váš Helmut